Narodili jsme se jako lidé do řádné společnosti. A v ní také musíme dodržovat jistá pravidla a povinnosti, a to každý občan bez výjimky. Je to tak dané a my se tím musíme řídit. Jinak by samozřejmě vznikl ve společnosti totální zmatek a nastala by anarchie. A to si myslím, že je ještě ta lepší varianta. Protože nejenom anarchie by nás také postihla, ale co války? Naprostá neúcta jeden ke druhému. Neměli bychom žádné zábrany a začala by rapidně stoupat kriminalita. A samozřejmě bychom se chtěli postavit elitám a pomstít se. A právě proto, že to elity tuší se tento scénář nikdy odehrávat nebude.
Tedy do té doby, než si většina žijících obyvatel světa neuvědomí, že nás je přece jenom více než elit. A že se přeci s tím dá něco dělat, když budeme všichni dohromady chtít. A celá naše společnost se semkne v jednu a dokážeme změnit tento řád. Který ne tak úplně všem vyhovuje a nezměnil se už několik tisíc let. Ale jsme tam kde jsme, a to právě teď. A proč se tak děje? Protože mnoho z nás stále zastáváme názor, že nic se vlastně neděje. Že státu přece na nás záleží a ten se o nás poctivě stará. Ano, může to tak vypadat. Ale opravdu se o nás stará? Máme nejvyšší inflaci ze všech zemí Evropské Unie.
Zálohy na plyn a elektrickou energii vyšplhaly k tak nenávratným výškám, že mnoho občanů z naší společnosti neměli ani co jíst. A to nemluvím o tom, že se museli stěhovat do mnohem menších bytů. A taky, že naši senioři zažívají největší bídu od založení naší společnosti? Že na ně vlastně nezbývá dost peněz a oni v dnešní drahé době živoří? Kdyby byla naše společnost nastavena spravedlivě, tohle by se přece nemohlo stát. Ale není to tak. Ve světové společnosti jako takové má jedno procento populace absolutní moc nad tím zbytkem. Nezdá vám se to trochu absurdní? A co kdyby těch 95 procent získalo nadvládu nad tím zbývajícím jedním procentem? Nevíme a nemůžeme říct. Je možné, že by se zase v této společnosti zase všechno opakovalo a skončilo stejně. Ale šance na změnu tu je. A dřímá v každém z nás. A tak se možná dočkáme změny.