S muži to není vždy jednoduché. I když jsem se předevčírem rozešla s partnerem, tak potom za dva nebo za tři dny jsme se dali do kupy, protože jsem to nemohla bez něj vydržet. Myslela jsem si, že snad zkolabuju, bylo by opravdu tak hodně špatné a můj partner mi doma tak chyběl, že jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. A také jsem téměř nemohla dýchat. Takže jsem byla ráda, když jsem potom partnera přemluvila, aby ke mně přijel. Musím ale uznat, že to bylo opravdu těžké přemlouvání. To jsou jednoznačně muži.
Můj partner, který vlastně můj tehdy ještě bývalý partner, nechtěl vůbec přijet, říkal, že to nemá cenu. Ani nevíte, jak moc mě to ranilo. Jak jsem byla nešťastná a potom už jsem také nadávala a potom jsem také byla naštvaná. Nakonec partner asi po hodinovém přemlouvání přijel a dali jsme se do kupy. Já si myslím, že mnoho lidí to má takhle stejně, jako to mám já. Dokonce i můj bratr. Ten se ale už se svou přítelkyní rozešel několikrát, že bych to ani nespočítala. Možná tak patnáctkrát. Byla jsem z toho také nešťastná, protože i můj bratr je z toho velice nešťastný a jeho přítelkyně také, takže nechápu, proč takhle se musí stále trápit.
My s partnerem tedy jsme spolu tehdy byli jenom chvilku, byli jsme spolu jenom několik měsíců, ale i tohle mě tak ranilo, že jsem si nedokázala už představit život, že bych neměla svého partnera u sebe. My se vždycky v posteli tak k sobě tulíme, že si nedokážu představit, že už bych tohle nikdy nezažila. Já ho prostě mám ráda, možná ho i miluji. Ale já jsem mu to ještě neřekla, že ho miluji. Ale on to asi ví, protože jinak bych ho asi nepřemlouvala, takže mu to asi došlo. Možná, když je to muž a přemýšlí nějak jinak, tak třeba by mu to ani nedošlo, protože muži přemýšlí úplně jinak než my ženy, ale řekla jsem si, že to nechám být. Jsme spolu teprve už pár dní a myslím si, že nám to spolu klape. Opravdu už bych nechtěla o partnera přijít. Je to jednoznačně muž a ženy to musí pochopit.